07.12.15

JÁ A SPORT + SOUTĚŽ PRO VÁS

Sport je aktivita, kterou někteří přímo milují a nedokáží bez pohybu žít, jiní si občas rádi zaběhají a ostatním sport nic neříká. Já nikdy zarytým milovníkem sportu nebyla, ale i přesto jsem si několik sportovních disciplín vyzkoušela. S nástupem na základní školu jsem se dvěma malými culíčky začínala s gymnastikou. Pamatuju si tu příšernou bolest, kdy nám naše přísná trenérka pomáhala při provazu. Myslím, že gymnastika mi v té době šla. Byla jsem ohebná a bavilo mě to. Dokonce jsem i velmi často stála na stupních vítězů, často i na prvním místě. Navíc jsem se cítila jako obrovská frajerka, když mi, jako jedné z nejmladších na tréninku, bylo dovoleno dělat salta zcela o samotě :-D. Ostatní museli s touto aktivitou počkat na přítomnost trenérů. Po třech letech cvičení ve včeličkovém dresu jsem s gymnastikou skončila.


Po gymnastice jsem byla přemluvena k atletice. S klidnou myslí mohu říct, že atletiku nesnáším. Vydržela jsem u ní sotva pár měsíců. Díky tělocviku jsem si uvědomila, že mi jsou mnohem bližší míčové hry. Ihned jsem propadla basketbalu, který je pro mě od páté třídy nejoblíbenějším sportem. Basketbal jsem si zamilovala a ráda ho hrála, ale nikdy jsem nevstoupila do žádného klubu a hrála jen pod klubem školním. Společně s basketbalem jsem se věnovala volejbalu. Díky nejlepší kamarádce jsem se dostala do klubu volejbalistek. V nejmladších žákyních nám bylo dobře. Všechny jsme si skvěle rozuměly a vytvořily dobrou partu. I starší žákyně byly super. V té době jsem volejbal opravdu zbožňovala a chodila na tréninky i zápasy s chutí a vášní. Pak ale přišel zlom. Jakmile jsme šly do kadetek, kde se starší holky mezi sebou už delší dobu znaly, vytvořily se určité skupinky. Proto se láska k tomuto sportu pomalu vytrácela. Nedá se říct, že bych se se všemi potřebovala bavit... A jakmile ta moje partička na tréninku nebyla, bylo pro mě utrpením tam vydržet sama.


Jakmile se naše rodina stěhovala do jiného města a já přecházela na střední školu, s volejbalem jsem skončila. A musím říct, že mě to svým způsobem osvobodilo. Nemyslím si, že je správné nutit se nebo nechat se nutit od jiných, abychom dělali něco, co nás nenaplňuje. Kdysi jsem volejbal hrála ráda, ale jsem člověk, na kterého velmi působí vnější faktory v podobě prostředí a především společnosti. A asi málokdo se cítí příjemně ve společnosti, která mu není blízká. Do teď na spoustu holek vzpomínám jen v dobrém, protože se staly opravdovými přáteli. Bohužel se s nimi už ale nevídám.


Na střední škole jsem neměla moc možností, jak si zasportovat. Škola už žádné kroužky nenabízela a je nesmysl začínat s nějakým sportem zcela nanovo v šestnácti letech. Jakmile bych se připojila k nějaké komunitě, byla bych šíleně pozadu, protože bych se dostala do společnosti sportovců, kteří se tomu sportu věnují už odmala. V té době jsem toužila po hip hopu. Hodně mě oslovoval tanec v rytmu hip hopu a r&b. Jenže k mé smůle se absolutně neumím hýbat a můj tanec je něco jako výkřik do tmy. Proto jsem se k tanci nikdy nedostala. Zároveň jsem měla možnost připojit se k volejbalistkám ve městě, kam jsme se přestěhovali, ale odmítla jsem kvůli tomu, že to byly naše největší rivalky.


Teď už se tedy žádnému sportu nevěnuju závodně. Občas mám chuť na běh, takže si jdu jen tak zaběhat, jindy mám náladu na posilování a sem tam jsme něco hráli s Martinem. Abych řekla pravdu, ráda bych navštěvovala fitko, ale nemám na to finance a navíc bych musela jezdit půl hodiny do vedlějšího města, protože u nás nic takového není. Ale musím se přiznat, že volejbal a basketbal mi stále chybí.


Ke sportu nepochybně patří deodoranty, které pohltí zápach potu, a sprcháče, díky nimž jsme po umytí jako znovuzrozeni. Já momentálně používám deodoranty od Adidasu, Climacool.
Před dvěma měsíci jsem byla pozvaná na akci Adidasu, kde byla představena kolekce StellaSport. Už jsem o tom psala několikrát, takže se určitě orientujete. Díky jejich soutěži jsem vyhrála super věci z této kolekce. Nejvíc jsem si zamilovala mikinku z materiálu alá neopren (je to přímo tato v článku). Zároveň Adidas a Cosmopolitan poskytly několik věcí soutěže.


Máte jedinečnou příležitost vyhrát všechny tyto voňavé věcičky. Sprchové gely, deodoranty a voňavku. Výherci se stanou dokonce tři čtenáři, takže máte na výhru opravdu velkou šanci. Soutěž bude probíhat na Facebooku, kde soutěže fungují mnohem lépe než na blogu. Podmínek soutěže bude opravdu minimum, takže vás zapojení nebude stát spoustu času. Soutěž startuje v 18:00 dnes 7.12. Předem vám přeju hodně štěstí!


Prosím, podělte se se mnou o své sportovní příběhy :-).

ZANECHAT KOMENTÁŘ

  1. Ahoj Niki :) to já jsem na ZŠ míčové hry neměla ráda vůbec, spíš celou ZŠ mě tělocvik nebavil, nejvíce jsme se ale naběhali s děckama po venku u různých her. Potom na střední mě nejvíc bavilo ringo a s kámoškou jsme chodily na Zumbu. Do toho ve volném čase pořád jezdím na kole nebo na kolečkových bruslích a v zimě jsme chodily s holkama i na led. A teď přes školu zase chodím na zumbu a tabatu a doma si cvičím podle různých videí na youtube. Taky mě baví plavat a všeobecně sport mám ráda :) A tělák na VŠ byl z těch školních těláků nejlepší, protože vždykcy jedna polovina šla hrát míčové hry a my ta druhá jsme cvičili buď na trampolínkách, na stepperech a s různýma posilovacíma pomůckama, to mě bavilo nejvíc :)

    OdpovědětVymazat
  2. Super článok:)...ja som bola odmalička športový antitalent, keď som bola ešte na základke tak ma nikdy nikto nechcel do tímu a tak boli kvôli tomu zvady. Potom keď sme behávali, tak sa mi objavili zdravotné problémy a nemohla som cvičiť vôbec. Dnes ma cvičenie baví a najradšej mám posilovanie a tak behať moc nemôžem, ale tak dakedy. A skupinové hry mi nikdy nejak nešli, ale tak občas si ich zahrám aj rada:)
    A najmä cez leto milujem korčuľovanie, bicyklovanie a všetky takéto športy a samozrejme skákanie na trampolíne:)
    A už sa teším na súťaž!
    http://vsetko-co-mam-rada-by-vaja.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj :)
    Tak ja som nebola nikdy nejaký priaznivec športu. Rada ho pozerám v telke :) :) :) No v minulosti som sa venovala vybíjanej, kde sme chodili zo ZŠ na súťaže, tiež som sa venovala volejbalu :D A asi pred dvoma rokmi som skončila s baseballom :) Takže niečo som skúsila, no nikdy som nechcela byť dobrá - robila som to, lebo ma to bavilo :)

    Aďulik Sun

    OdpovědětVymazat
  4. ahoj, super článek!!! měla jsem to se sportem stejně, hrála jsem volejbal, ale pak začaly všechny holky odcházet na vejšky a už to nebylo ono, takže už taky nehraju :(

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj,velmi se mi článek líbí. Já jsem úplně od malička sportovní typ. Do šesti jsem tančila v dětském kroužku.Potom jsem se věnovala 6 let baletu a jíním tancům. Na gymnáziu jsem neměla moc čas ,ale přece se chvilky našli dělala jsem gymnastiku a o letních prázdninách vždy dělám bojové umění. O víkendech běhám a večer dělám jógu ,taky někdy cvičím obyčejní fitness. V zimě miluji lyžovat. Jsem ráda v pohybu a bez sportu bych to nebyla já.

    OdpovědětVymazat
  6. Cau, já a sport byla vždycky velká tragédie. Ve škole mi sport znechutila učitelka tělocviku, která mě nutila dělat stojku a cvičit na hrazdě, což jsem nesnášela....pak ve 25 letech, když jsem nastoupila do sedavé práce a začala přibírat, řekla jsem si dost. Od té doby chodím na aerobik, bosu, pilates a občas do posilovny a to mě baví. Každý si musí vybrat to, co ho baví a nenechat se nutit do něčeho, co nesnáší. petra

    OdpovědětVymazat