Pohodlí je u mě na prvním místě, a proto se ve volném tričku a šortkách cítím velmi dobře. Ale ne vždy tomu tak bylo. Pamatuju si dny, kdy jsem šortky nemohla ani vidět a kdy jsem je za žádnou cenu neoblékla. Proč? Protože se všichni zaměřovali na moje hubené nohy. Řeči typu ,,najez se!", ,,vždyť jsi jak tyčka" nebo ,,jíš vůbec?" mi lezly krkem. Abych se vyhnula těmto nepříjemnostem, nosila jsem radši delší kalhoty. I ve vedrech... Pak se to ve mně zlomilo a já se na všechny ty řeči vykašlala a oblékala vše, co se mi líbilo. Občas se při oblékání šortek či kratších šatů usmívám, protože si vzpomenu na to zlé zahalené období. Tehdy a ani teď nemá smysl někomu vysvětlovat, že prostě NEMŮŽU za to, že mám hubené nohy. Silný gen z mamčiny strany holt nezapřu. Prošli jste si něčím podobným? Styděli jste se za nějakou část svého těla (nebo nedejbože za celé tělo)? Pokud ano, určitě mrkněte na projekt Za normální holky (na Instagramu i Facebooku), který vám velmi zalichotí :).
